úvod obšťastník články zprávy kalendář historie sponzoři dresy kontakty facebook

Děčínský Sněžník jako D-8

Tahle silničářská klasika se jezdí stejně tak dlouho, jako se stavěla dálnice D-8. Jako stavební dílo je to trpká realita. Jako sportovní tradice je to oddílová chlouba. Nahlédnutí do seznamu účastníků, je více než zábavné. Petra se tenkrát teprve narodila, Dan šel do první třídy a Zdenda už byl „druhák“! Pár „náctiletých“ začalo rodičům dělat starosti, v lepším případě radosti (PaVo, JMap, LKing, DaB). Další systematicky zvětšovali rodinné klany a někdy při tom jezdili na kolech. Kdo měl favorita, měl klenot, když mu prasknul ráfek, měl po ježdění.
            Pohledem na mapy jednotlivých ročníků se akce jezdila zleva doprava, zprava doleva, ale vždycky do kopce. Tak se o to snažíme dodnes. Dlouhá trasa vedla na západ, střední na východ a krátká na sever. Mohlo se také stát, že se jede na sever… a už se jede na jih.
            Před startem ještě krátký návrat do teplého léta. 3 měsíce se dusily v igelitu a čekaly na svěží letní provětrání dva jubilejní dresy, které již virtuálně měly své majitele. 27. června se v tichosti dostal do nejlepších let Zdeněk Hamala ml. a 26. července jubiloval Petr Perner. Dnes připojili svůj věk k odpovídajícím délkám tras! Blahopřejeme, ať se daří!. Obětavě byl na startu i Pavel, který den před tím naplňoval roli hrdého otce vdávající svoji dceru! Soupiska se naplnila v 8:29:30, kdy se dostavil Kafař. Bleskově se stačil zařadit na skupinové foto, objasnit důvod zdržení a už se jelo. První pohled ve směru jízdy nebyl radostný, ale máme vybavení i pro případ deště. Skupina se po úvodním úprku zklidnila, a tak jsem doufal v aktuální fota z tratě. Vlhko a focení za jízdy však přineslo svoje úskalí občas zamlženého objektivu. Výsledek tedy nic moc. Výjezd z Děčína dává naději, že bude líp. Stejným směrem běželi běžci i pádlovali vodáci, ale zůstalo zataženo. Před Cunnersdorfem nám stejnou naději dalo krátké slunce, ale mraky nás opět vrátily do reality. Půl druhé hodiny saské jízdy přineslo Láďovi objev Liščího jezírka a ostatním potkávání houbařů v oblasti Kristinohrádeckého lesa. Zastavení v Hraniční boudě bylo vytouženým útulkem dnešního sychravého výletu a kompletace celé skupiny. Do tepla zaskleného předsálí jsme uložili prochlazená kola, celistvost skupiny se formovala u velkého stolu. Brzy jsme poznali, jak vypadá slunečný den z hospodské židle! Uvnitř se rozvinula debata na téma rodinných kořenů. Kafař a Milan V. je shledali u Bechyně. Společný ročník 1927 Kolského tchána a Vernerovu matku možná přivedl do stejné třídy. Kdo ví… Z polévek byla lepší česnečka, v knedlíčkové Míra PT našel pouze dva, zato poháry tady dělají parádní! Sjezd do Libouchce je let krajinou, ale jízdě po „13“ je lepší se vyhnout! Koruna za trasu a výstup na vrchol patří tentokrát Prokopovi. Vyjel z Hrobu, přejel Krušnohoří, stolovou horu Děčínský Sněžník k rozhledně, sjel do Děčína, pokračoval Labskou cyklotrasou do Ústí a do Habrovic! S návratem do Hrobu asi 120 km! Hluboký obdiv hodný zakladatele tradic!

Ostatním děkuji za účast v poslední seriálové jízdě. Ahoj příště!     M. K. 

Fotky "B":
http://cyklotour.rajce.net/13_Decinsky_Sneznik
Fotky "C":
https://fotovs46cykl.rajce.idnes.cz/2017-10-07_Sneznik,mini_B_tym
Na cyklostezce z Ústí do Žlebu jste si jistě všimli množství žlutých květů, co to je? Indiánské brambory!!
http://www.nppodyji.cz/v-podyji-prave-dozravaji-brambory-indianu