úvod   obšťastník  články  zprávy   kalendář   historie   sponzoři   dresy   kontakty   facebook


Vlastivědný výlet, aneb stopách starýho Frice,
 z Hradce Králové do Olomouce

   2.11.2017/ 75km. Salon první republiky, Hradec Králové. Míjíme monumentální budovu garáží nazvaná "Palace Garage" vznikla za obdivuhodných 8 měsíců od zahájení stavby v roce 1932. A jsme venku z města. Projeli jsme otřískaným Josefovem, více než zanedbaná památka vojenského stavitelství působí tristním dojmem. Kontrola herbářů zjistila potěšitelné tři kousky. Dva atlasy rostlin a jeden atlas stromů. Před Nováčem, pro nezasvěcené Nové Město nad Metují, cvičně testujeme jaké bláto je ještě schopný akceptovat letošní Vlastivědný oddíl. Ďábel se za terénní vložkou blýsknul fungl novou záchodovou štětkou, kterou se jal na břehu Metuje mýt svojí Raketu. Přesně v poledne rozrážíme dveře nádražky. Zřejmě dobrý podnik, natřískáno, ale obsluha blesková. Na historickém náměstí přistává na hraně kašny osm mistrů Jägrů, takhle letos značkujeme vlastivědně důležitá místa, aby si je někteří lépe upamatovali. V Olešnici bivakujeme U Anděla na náměstí, městečko vypadá liduprázdně. Ale v hospodě je dvacet dreďáků až do kuropění. Fasujeme klíče, pravá kovářská práce.
  
   3.11.2017/ 95km.
Vyrážíme v osm třicet, oddíl vystresovaný Mapařovými chmurnými předpověďmi o nejtěžší etapě vyráží do víru polské divočiny za dalšími zážitky. Dušníky, Polanica i Ladek jsou nejvyhlášenějšími polskými lázněmi, ale německý odér ve tváři měst je zde nesmazatelný. Je tu říčka Ladecká Bělá, ke které se pevně přimykáme u Kladska a míříme nekompromisně do českých hor. Na české hranici po čtyřiceti kilometrech dorážíme poslední kapky mistra Jägra. Mapařovo obligátní: „Teď už pojedeme pořád dolů“, už nikdo ani nebral vážně. Hospůdka s ubytováním Bílý Vlk byla trefa do černého. Panu domácímu jsme šetrně vysvětlili náš odchod do nedalekého pivovárku Cestář, Vandrovní kniha byla naší omluvenkou. Pivně-jazzové centrum Jeseníků je dvě stě metrů od Vlka. Koštli jsme Kachnu i nakuřovaný Čoud od sládka-nanochemika. Zasloužená devítka. A proč Cestář? Když sem přijede zahrát Laco Déczi, fenomenální jazzový trumpetista, se kterým se pan Novák zná, říká mu „Cestáru“, protože pan Novák je dopravní stavař. Odtud už bylo velmi blízko k názvu pro nový pivovárek. Tím jsme zaznamenali 141!!! zářez do našich bobříků.
  
   4.11.2017/ 75km. Mapař se dnes dostal do osobní péče zkušeného trenýrkáře Dana. V Lipové mu koupil sadu kostkovaných trenýrek. Přístup do Jeseníku se nám snažili ztížit nepřátelé cyklistiky, kteří stezku do města u vody vedli do kopců a ještě větších kopců. V nejvýše položené obci Moravy Rejvízu, je naše tradiční přepřahací stanice, kterou nikdy nemůžeme minout. Tady je vždycky hezky. Před Bruntálem se nám do cesty postavil podivný les. Soumrak způsobil v hlavách vlastivědníků zmatek. Byli i tací, kteří viděli ve větvích stromů zubaté žáby. V bruntálském Hasiči vítáme delegaci DK, která vážila cestu přes celou republiku do vyhlášené Díry. Mapař obdržel nespočet dárků, Fanda sosal z dabltupláku, Ďábel měl plné ruce práce s připravovanou  kontrolou ústroje. Jestliže si Ondra s Vencou dali společně koleno, Pavel se o koleno s nikým nedělil, a přesto dál luxoval jídelňák. A Vlaďka, Jarda a Laďka stavěli pivní Ingolstadt z Fandova dvoutupláku.
  
   5.11.2017/ 70km. Moravské Sudety si nezadají s nejzapadlejšími místy v Krušných horách. Pusté kostely, zazděná okna opuštěných bytovek, prázdné domy. K tomu ponuré podzimní počasí. V této pustině nás na poslední chvíli uchránil od hladu a žízně Ondra, objevil zbrusu nové, právě otevřené občerstvení v Domašově. A tak jsme slavnostně a zcela nestydatě veřejně odblanili úplně panenský bufet Na výsluní. Za Domašovem si díky Mapařově navigační chybě pořádně zařádila kolejnicová lobby. Protože se nikdy nevracíme, nekompromisně postupujeme vpřed po trati. Když už se na obzoru zlověstně rýsoval jícen tunelu, unikáme pěšinou z trati. Někteří neskrývají zklamání, už se viděli prvně v tunelu na kole. My s Fandou víme své z Lupkowského tunelu. V Hlubočkách opět vyhládlý Pavel zinscenoval veliteli divadlo o tom, jaká hladová rebelie zuří v zadním voji. Budiš, v hospodě Na Zastávce se čekání na jídlo se trochu podobalo čekání na Godota, ale zase jsme si mohli prosvištět celý repertoár hanušovických piv. Bylo i trochu krve, moravské hospodské poledne předčí půlnoc v poslední české knajpě. Olomouc, smutek z návratu do civilizace zmírnilo ve vlaku pivo z chomoutovského Chomouta.

Foto: http://jipo.rajce.idnes.cz/Vlastivedny_vylet_HK-OL/
Trasa:
http://www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=229113