úvod   obšťastník  články  zprávy   kalendář   historie   sponzoři   dresy   kontakty   facebook


2D OSTRUŽNÁ, TICHÁ I DIVOKÁ

,aneb Hudba léčí, když jí má v péči, Laco Déczi.
12./13.V.2018

Dvoudenní výlet by se z mého pohledu mohl také jmenovat "Jak jsem honila Vlastivědný kroužek vlakem". Když je někdo pitomý a nevšimne si, že mu jdou hodiny špatně, tak potom není co řešit. Ráno jsem vstala skoro bez potíží už ve 3:30 hodin, abych vše v pohodě stíhala. Jo jo byla pohodička, až do doby, kdy jsem sledovala kuchyňské hodiny. Tak si v pohodě snídám a poslouchám rádio a najednou zírám na hodiny v obýváku a jaké bylo mé zděšení, když jsem viděla, že je už 5:32. Polil mě studený pot, nazvala jsem se různými jmény, ale pořád jsem věřila, že bude mít zpoždění. Alespoň 2 minuty. I minutka by stačila. Ani jsem nezamykala, zapomněla jsem rukavice, ale už jsem se nevracela. Bylo 5:34. Nasedla jsem na kolo a snažila se, co mi síly stačily. Jela jsem Žižkovou ulicí jako o život. Mé síly na to  evidentně nestačily. Přestože jsem byla na peróně za 9 minut, viděla jsem jen světla koncový. Ale nevzdala jsem to, i když jsem měla na sebe pořádný vztek. Jela jsem ze západního nádraží přes Kolín do Ústí nad Orlicí a z Ústí ještě osobním vlakem do Jablonného nad Orlicí a tam jsem na radu Jirky vystoupila. Domluvili jsme se, že se sejdeme na náměstí v pivovaru  ČERNÝ MEDVĚD. Já si teprve objednávala a kluci už přijížděli. Bylo to opravdu precizně načasované. No jo, Jirka je prostě jednička :-) Po odpočinku a po tom, co pánové dojedli, jsme pokračovali v cestě. Další zastávka (ale jen pro někoho) byla v Mladkově. Já, Jirka a samozřejmě Daneček jsme si dali jedno pivo. Ostatní pokračovali dál do slíbené cukrárny v Králíkách, protože vidina kávy a zákusku byla pro ně tentokrát silnější motivací. Nebo se báli, že zmoknou. No bóže, trochu vody. My tři jsme je tedy dohonili v cukrárně. A zatím, co jsme popíjeli všichni kávu a dojídali zákusky, krajem se přehnal déšť a my vyráželi opět do sluníčka. Zase perfektní načasování. To by mě tedy zajímalo, jak to ten Jirka dělá. Jestli on nemá s někým nahoře nějakou smlouvu. Cestou mě čekalo překvapení v podobě nechutné cesty do kopce. Nesnáším to. FUUUJ!!! Ale co, tak jsem prostě slezla a kopec vytlačila. A nebyla jsem sama. Další, co bylo na této cestě nemilé, velmi nemilé, začaly mě chytat křeče. Chvíli jsem jela jen na jeden motor, tedy na jednu nohu. Jirkovi a Láďovi to bylo k smíchu, ale mě tedy ani trochu. Potom mi oba ujeli a pozor, abych toho neměla málo, tak mě vzaly křeče do obou nohou najednou. No tak to už se fakt nedalo. Musela jsem slézt a chvíli stát a potom chvíli tlačit. Tímto jsem si vysloužila zřejmě novou přezdívku KŽ. Po ubytování v Ostružné jsme se odebrali do pivovaru Cestář, kde měl vystoupení Laco Deczi. Začátek na můj vkus nic moc, ale nakonec se večer opravdu vydařil.

CESTA ZPĚT

Na cestu zpět jsme vyrazili skoro přesně podle plánu. Po včerejším dni a večeru jsme to nečekala. Začátek zpáteční cesty byl krutý. Kopec a ještě větší kopec a super kopec a šeredná cesta. Dnes mě mrzí, že nemám fotoaparát a alespoň tři ruce, protože i Jirka tlačil a to mě mrzí, že to není na fotkách jako důkaz :-)) Ale stálo to za to. Výhledy do blízkého i vzdálenějšího okolí nám byly zadostiučiněním. Kupodivu bylo opravdu vidět daleko. První zastávka byla opět v Mladkově, tentokrát pro všechny. Bylo skoro poledne a všichni už chtěli něco zobnout. Na výběr byl smažák s hranolkama a langoš. Kdo si dal smažáka, tak ten vyhrál. Nakonec byla i káva a zákusek a teprve potom jsme vyrazili dál. Tedy nejdřív si Jirka musel vyměnit duši. Chudák v ní měl díru jako by mu to někdo propíchl nožem. A pozor byl tu také nejlepší vtip celé dvoudenní akce. Jirka si vyměňuje duši a jen tak mezi řečí prohodí „Tak a teď nás čeká poslední kopec.“ No to jsme se nachechtali. Klasika, po pauze a jídle hned do kopce. „Já vám dám, jen byste jedli, pili a tloustli. Já z vás ty kalorie dostanu!“ To si říká asi v duchu Jirka, když nás honí do těch,  jak on jim říká, brdků. Cesta z Mladkova do Potštejna byla pro mě utrpením. Jeden sjezd byl opravdu lepší než druhý. To budu radši pořád šlapat a funět do kopce než takové sjezdy. První jsem přežila bez ztráty kytičky (bez pádu), ale byla jsem unavená víc, než když jedu do kopce. A ten druhý? Před Potštejnem? No tak ten jsem nedala. Kořeny, kameny hnus. Slezla jsem z kola a tlačila ho z kopce. Chudák Jarda bohužel na kořenech spadl. Na štěstí se mu nic nestalo. Byl jen otřesen. Ani pivo v pivovaru v Potštejně mu nechutnalo. Původní plán, jet do Týniště nad Orlicí na vlak byl v tomto pivovaru přehlasován a rozhodlo se, že pojedeme až do Hradce. Nakonec do Hradce jela větší část skupiny a já jela s Járou jen do Týniště nad Orlicí. Necítil se na to, aby se někde honil kvůli vlaku jako chrt a já mu dala za pravdu. Krásně a v pohodě jsme stihli vlak v Týništi a v Hradci přípoj do Poděbrad. A pak už jsme jen museli čekat na tu větší část skupiny, která přijela dalším rychlíkem z Hradce. Dojeli jsme všichni ve zdraví a to je hlavní. Já díky vybité baterii v hodinách najela pouhých 178km, ale pánové mají za dva dny najeto o 35km více. Budu se muset o to víc snažit. Celkově se to všechno vydařilo, děkujeme ti Jirko! LKr alias KŽ.

Fotky:
http://bob51.rajce.net/2D_OKOLO_BREHU_DO_ZABREHU
http://jipo.rajce.idnes.cz/2D_Ticha_i_Divoka/