2D OSTRUŽNÁ, TICHÁ I DIVOKÁ
,aneb Hudba léčí, když jí má v péči, Laco Déczi.
12./13.V.2018
Dvoudenní výlet by se z mého pohledu mohl také jmenovat
"Jak jsem
honila Vlastivědný kroužek vlakem". Když je někdo pitomý a nevšimne
si, že mu jdou hodiny špatně, tak potom není co řešit. Ráno jsem
vstala skoro bez potíží už ve 3:30 hodin, abych vše v pohodě
stíhala. Jo jo byla pohodička, až do doby, kdy jsem sledovala
kuchyňské hodiny. Tak si v pohodě snídám a poslouchám rádio a
najednou zírám na hodiny v obýváku a jaké bylo mé zděšení, když jsem
viděla, že je už 5:32. Polil mě studený pot, nazvala jsem se různými
jmény, ale pořád jsem věřila, že bude mít zpoždění.
Alespoň 2 minuty. I minutka by stačila. Ani jsem nezamykala,
zapomněla jsem rukavice, ale už jsem se nevracela. Bylo 5:34.
Nasedla jsem na kolo a snažila se, co mi síly stačily. Jela jsem
Žižkovou ulicí jako o život. Mé síly na to evidentně nestačily.
Přestože jsem byla na peróně za 9 minut, viděla jsem jen
světla koncový. Ale nevzdala jsem to, i když jsem měla na sebe pořádný
vztek. Jela jsem ze západního nádraží přes Kolín do Ústí nad Orlicí
a z Ústí ještě osobním vlakem do Jablonného nad Orlicí a
tam jsem na radu Jirky vystoupila. Domluvili jsme se, že se sejdeme
na náměstí v pivovaru ČERNÝ MEDVĚD. Já si teprve
objednávala
a kluci už přijížděli. Bylo to opravdu precizně načasované. No jo,
Jirka je prostě jednička :-) Po odpočinku a po tom, co pánové
dojedli, jsme pokračovali v cestě. Další zastávka (ale jen pro
někoho) byla v Mladkově. Já, Jirka a samozřejmě Daneček jsme si dali
jedno pivo. Ostatní pokračovali dál do slíbené cukrárny v Králíkách,
protože vidina kávy a zákusku byla pro ně tentokrát silnější
motivací. Nebo se báli, že zmoknou. No bóže, trochu vody. My tři
jsme je tedy dohonili v cukrárně. A zatím, co jsme popíjeli všichni
kávu a dojídali zákusky, krajem se přehnal déšť a my vyráželi opět
do sluníčka. Zase perfektní načasování. To by mě tedy zajímalo, jak to
ten Jirka dělá. Jestli on nemá s někým nahoře nějakou smlouvu.
Cestou mě čekalo překvapení v podobě nechutné cesty do kopce.
Nesnáším to. FUUUJ!!! Ale co, tak jsem prostě slezla a kopec
vytlačila. A nebyla jsem sama. Další, co bylo na této cestě nemilé,
velmi nemilé, začaly mě chytat křeče. Chvíli jsem jela jen na jeden
motor, tedy na jednu nohu. Jirkovi a Láďovi to bylo k smíchu, ale mě
tedy ani trochu. Potom mi oba ujeli a pozor, abych toho neměla málo,
tak mě vzaly křeče do obou nohou najednou. No tak to už se fakt
nedalo. Musela jsem slézt a chvíli stát a potom chvíli tlačit. Tímto jsem si vysloužila zřejmě novou přezdívku KŽ. Po
ubytování v Ostružné jsme se odebrali do pivovaru Cestář, kde měl
vystoupení Laco Deczi. Začátek na můj vkus nic moc, ale nakonec
se večer opravdu vydařil.
CESTA
ZPĚT
Na
cestu zpět jsme vyrazili skoro přesně podle plánu. Po včerejším dni
a večeru jsme to
nečekala.
Začátek zpáteční cesty byl krutý. Kopec a ještě větší kopec a
super kopec a šeredná cesta. Dnes mě mrzí, že nemám fotoaparát a
alespoň tři ruce, protože i Jirka tlačil a to mě mrzí, že to není na
fotkách jako důkaz :-)) Ale stálo to za to. Výhledy do blízkého i
vzdálenějšího okolí nám byly zadostiučiněním. Kupodivu bylo opravdu
vidět daleko. První zastávka byla opět v Mladkově, tentokrát pro
všechny. Bylo skoro poledne a všichni už chtěli něco zobnout. Na
výběr byl smažák s hranolkama a langoš. Kdo si dal smažáka, tak ten
vyhrál. Nakonec byla i káva a zákusek a teprve potom jsme
vyrazili dál. Tedy nejdřív si Jirka musel vyměnit duši. Chudák v ní
měl díru jako by mu to někdo propíchl nožem. A pozor byl tu také
nejlepší vtip celé dvoudenní akce. Jirka si vyměňuje duši a jen tak
mezi řečí prohodí „Tak a teď nás čeká poslední kopec.“ No to jsme se
nachechtali. Klasika, po pauze a jídle hned do kopce. „Já vám dám,
jen byste jedli, pili a tloustli. Já z vás ty kalorie dos
tanu!“
To si říká asi v duchu Jirka, když nás honí do těch, jak on jim
říká, brdků. Cesta z Mladkova do Potštejna byla pro mě
utrpením. Jeden sjezd byl opravdu lepší než druhý. To budu radši
pořád šlapat a funět do kopce než takové sjezdy. První jsem přežila
bez ztráty kytičky (bez pádu), ale byla jsem unavená víc, než když
jedu do kopce. A ten druhý? Před Potštejnem? No tak ten jsem nedala.
Kořeny, kameny hnus. Slezla jsem z kola a tlačila ho z kopce. Chudák
Jarda bohužel na kořenech spadl. Na štěstí se mu nic nestalo. Byl
jen otřesen. Ani pivo v pivovaru v Potštejně mu nechutnalo. Původní
plán, jet do Týniště nad Orlicí na vlak byl v tomto pivovaru
přehlasován a rozhodlo se, že pojedeme až do Hradce. Nakonec do
Hradce jela větší část skupiny a já jela s Járou jen do Týniště nad
Orlicí. Necítil se na to, aby se někde honil kvůli vlaku jako chrt a
já mu dala za pravdu. Krásně a v pohodě jsme stihli vlak v Týništi a
v Hradci přípoj do Poděbrad. A pak už jsme jen museli čekat na tu
větší část skupiny, která přijela dalším rychlíkem z Hradce.
Dojeli jsme všichni ve zdraví a to je hlavní. Já díky vybité
baterii v hodinách najela pouhých 178km, ale pánové mají za dva dny
najeto o 35km více. Budu se muset o to víc snažit. Celkově se to
všechno vydařilo, děkujeme ti Jirko! LKr alias KŽ.
Fotky:
http://bob51.rajce.net/2D_OKOLO_BREHU_DO_ZABREHU
http://jipo.rajce.idnes.cz/2D_Ticha_i_Divoka/
