úvod   obšťastník  články   zprávy  kalendář   historie   sponzoři dresy  kontakty facebook

 
CYKLO I TOUR  

Jasný jarní den s teplotami do dvaceti trochu kazí studený vítr. Na to ale máme ve výbavě různé druhy oblečení. Dosud jsme na našich vyjížďkách využily všechny základní směry až na oblast Českého středohoří z Povrlů. Oblast pro nás velmi dobře dostupnou. Začínáme brzy „po o“ (použitý výraz pro odchod ze školky po obědě, který se vžil u našich vnuků). Po nábřeží docela čistou Veslařskou, klidnými Neštěmicemi a Mojžířem. Následuje kus po hlavní, za svištění pneumatik kolem se ženoucího motorového provozu. V Povrlech kolem krámku s květinami, kde mají květináče až na chodníku a vypadá to jako by dlažba právě rozkvetla. To u nás doma kvete Ireně balkón už druhý týden. Tak vzhůru do nesouvislého 10 km kopce. Velká část do Mirkova (obce) je po novém asfaltu a při jízdě je to znát. V zatáčce za Lužcem trochu vymýtily mohutné a nemocné stromy a provzdušněná louka pouští slunce až na silnici. Farma Mirkov má větší plochu než celá obec. Nabízí jízdárnu a také ustájení, ale my preferujeme pohled z kola a kolo v bytě. Lipová, taková malá obec odhalila v muzeu města někdy před pěti lety starými fotografiemi svoji historii. Při průjezdu příjemná obec, kterou hyzdí jeden zdevastovaný dům, co nemá střechu, ale stromy rostou z domu. Pořád stoupáme. Raduji se u Mnichova, když se silnice naklopí obráceně. Pěkný rozhled po okolí brzy zakryjí okolní stromy a roztroušená Čermná. Plánovitě zastavujeme při sjezdu do Libouchce, abychom se pokochali údolím a hradbou Labských pískovců. Vidíme kamenné moře na svahu Holého vrchu, který jsme dobyli pěší turistikou před deseti dny. V Libouchci zůstáváme za vodou, tedy za Jílovským potokem, abychom se neznačenou cyklostezkou vyhnuli provozu. Mezi domky a zahradami nás vede Stará. Zabiják může být klidný, je to taková úzká zadní ulička. Jedeme zpevněnou cestou kolem zámku, golfového hřiště a další travnaté plochy. Nespěcháme, vyhlídkovou lavičku je škoda nevyužít. Další cesta nás vede podél Jílovského potoka. Žďárek už je nedaleko, ale přes dvě Chvojna máme na vybranou kudy domů.

 

Dnes si dáme turistiku na nedaleký kopec Radešín. Začínáme cestou od Žežic s variantou velkého nebo malého okruhu. U malého parkoviště visí oprávněná výzva výletníkům na zachování čistého prostředí. Řada zanechává po sobě více nežli své stopy. Vyjetá cesta po trávě kopíruje cestu polní a po několika desítkách metrů stoupání už můžeme obdivovat daleké výhledy. Je totiž dobrá viditelnost, a tak je na severní straně dobře dohledná stolová hora, ze které vyčnívá 33 m vysoká kamenná rozhledna Děčínský Sněžník. Na jižní straně Vysoký Ostrý, Skřivánčí vrch, více vpravo dva prsy Českého středohoří. Milešovka a Kletečná mě napájí energií od školních let, byť jsem prvně Milešovku pokořil někdy v pětačtyřiceti. Na Radešín vstupujeme přímou cestou, tak že se lehce dostaneme na vrchol, který má 550 m. Zajímavé je, že se pohybujeme relativně na malém prostoru a vidíme kromě západní strany celou krajinu, která obklopuje Ústí a okolí. Ve stoupání nás předbíhá běžec v tréninkovém režimu, který se pak objeví ještě jednou z boční cesty. Místní terén asi zná dokonale. Vrch Radešín je na turistické mapě doplněn příčnou, kruhovou i odbočnými cestami. Sestupujeme a v dáli se před námi objevuje panorama pískovcových skal od Tisé až po Děčínský Sněžník. Úplně vlevo do horského masivu vstupuje na desítkách pylonů dálniční tepna D8. Škoda nedostatečné výstroje, doma zůstal dalekohled i dlouhé sklo. Mohl to být dokument a požitek z výletu ještě větší. Jaro pozměňuje stromy a keře, tak je v detailu co fotit. Po průchodu přes vrchol se vracíme pravým obloukem do Radešína. Na okraji malý altánek pro romantiky s vyhlídkou na obec. Cestou plnou kvetoucích keřů a stromů přicházíme do obce, která se za posledních 20 let změnila k nepoznání. Úhledná náves se může pochlubit zrekonstruovanou sakrální památkou z roku 1877. Obci ji věnovala Terezie Berger. Přes Radešín si prodlužujeme vycházkovou trasu do Sovolusk. Spojovací cesta nám představila vysílač na Bukové hoře jako sloupek na louce a zříceninu Blansko jako hromadu s kameny na zahrádce. Kdyby se někdy hledala nejmenší a nejkrásnější obec, dáváme hlas Sovoluskám. Několik stavení s romantickým rybníčkem uprostřed jako z pohádky. Dvě příjezdové cesty ve vyšší asfaltové kvalitě, čisto, ticho.  
2x MI-Ko  

http://mikonky.rajce.net/14_Vyletovky