úvod   obšťastník  články   zprávy  kalendář   historie   sponzoři dresy  kontakty facebook


NEJLEPŠÍ TRASA ČESKÉHO ŠVÝCARSKA S J. H.


Na trase s Jardou se dostanete na nejnižší místo v Česku. Nemusíte fárat do šachty ani se nemusíte potápět do nebezpečných hlubin. Na kole v Hřensku klesnete až na výšku 120 m n. m., u přístavního mola dokonce na 116. Výška obrubníku v Děčínském zanádraží, kde nás Jarda čekal, byla 130. Dost mu na tom záleželo, objednal počasí, trasu dvakrát projel a dopředu mohl každému říci, co ho čeká. Poprvé v historii Cyklotouru jsou e-kola s podílem 57% v přesile! Iva sice před nádražím předstírala, že její „Éčko“ nebere energii, ale servisní tým ji vyvedl z omylu. Technika E-kol pokročila do funkčnosti i do krásy. Kolemjdoucí se dnes spíše otočí za elegantním „éčkem“ než za odlehčeným horákem. Prvním svědkem naší cykloturistické jízdy je Tyršův most, druhým Masarykovo náměstí. Pro objektiv pózujeme u Weyerovy secesní kašny z roku 1907 i pro úsměv Jardovo manželky, která nám mává na cestu z okna. Jen co se vymotáme z Děčínských ulic, má pro nás velitel Stoličnou. Je to kopec, (neplést s voděnkou Stolyčnajou). Děčínský patriot doplňuje pohled stručným výkladem, ale výhledy jsou z části zakryty silnou vegetací. Lepší pohled na město je z vyhlídkového altánu, který doplňuje socha Bohemie. Nedaleký kostel z roku 1934 vlastnilo několik církví a pak muzeum města. Od roku 1989 bezútěšně chátrá. Zpátky na trasu, čeká nás 11 km asfaltu na nejnižší místo v Česku. Nadmořskou výšku neměříme, věříme mapám. Hřensko má kromě tržnice a hotelů zajímavou technickou památku. Zajíždíme mezi domy, u skály je tajemná stavba jako z filmu Harryho Pottera. Je to bývalé zařízení pro výrobu acetylénu, plynu na svícení. Objekt byl postaven v roce 1905 mezi skálami z bezpečnostních důvodů. Použité pískovcové stěny plnily ochrannou funkci jako při stavbě starověkých hradů. Elektrizace pak utlumila potřebu plynu a stát v šedesátých letech budovu prodal jako objekt rodinného bydlení. Účel nebyl naplněn, objekt devastoval. Další majitel koupil budovu jako ruinu s úmyslem objekt zachránit. Zařízený dům je dnes využíván k rekreaci. Asfalt podél Dlouhé Bělé nás ještě chvíli hýčká. U třech pramenů nás čeká první horská vložka. Jarda předkládá strategický plán jízdy. První, s náležitým odstupem jedou jednotlivě E-kola. Pomalu, ale pořád šlapat, dává několik rad. Na 1,5 km vystoupáme kamenitou cestou asi 70 m. Auto na dolní silnici vypadá jako dětská hračka. Jirka to pojal jako tréning a kamenitý úsek si dává dvakrát. Celkově jsme to zvládli. Cesta nás vede do Mezné, kde jsme zpátky na asfaltu a v turistickém ruchu. Osvěžující sjezd končí odbočkou k Divoké soutěsce. Výjezd k Zámečku dá pěkně zabrat. Krátkou pěší jdeme na skalní vyhlídku Ptačí kámen. Výhled je omezený, a tak skupinové foto i „dámská šestka“ jsou hodnotnými dokumenty. Výjezd z lesa na kraji Vysoké Lípy nám nabídl nezaměnitelný pohled na Růžovský vrch, jehož vrchol je o rovných 300 m vyšší, než právě stojíme. Kilometr po modré, je odsud vzdálený Dolský mlýn. Ten ale bude naším cílem za 2 a půl hodiny. Vysoká Lípa je jednou z bran pro cyklistiku mezi pískovcovými monumenty, ale hladový cykloturista nikdy nemůže vychutnat prostředí naplno. Ještě poloprázdná restaurace U Nás, nám na třicátém kilometru nabízí vhodné doplnění kalorií pro druhou polovinu trasy. Příjemné asfaltové cesty Českou silnicí, lemovanou stovkami pískovcových bloků, doplněné tvůrčí činností řezbářů přidávají na pohodě výletu. Zajíždíme až k historickým chatám Na Tokání, které v květnu lehly popelem. Smutný je pohled na dva osamělé komíny. Střední cestou, kolem skalní Strážní věže se vracíme do přelidněných Jetřichovic. Varianta pěšího výstupu na zříceninu hradu Falkenštějn nebyla použita. Volba mezi náročnou cyklotrasou z Dolského mlýna a silničním asfaltem přes Srbskou Kamenici, rozdělila výletní skupinu na dvě části. Romantická lesní cyklostezka podél Jetřichovické Bělé byla turisticky vytížena. Na trase ale máme železobetonový most přes hlavní přítok, řeku Kamenice. Pochází z roku 1902 a patří k nejstarším svého druhu v ČR i v tehdejším Rakousko-Uhersku. Filmová scéna u Dolského mlýna byla přeplněna komparsem, a tak jsme po krátkém focení obrátili kola na cyklotrasu 3076. Cyklostezka je velmi nadnesený název. Jirka a Standa využili prázdné cesty a odvážně se vydali k jejímu zdolání. Pro opatrnější z toho kameny a kořeny udělaly náročný výstup. Kolo se stalo přítěží nebo předmětem k opírání. Svému účelu začalo sloužit až po půl kilometru usilovného tlačení. Nedaleká Kamenická Stráň a Růžová nás opět posouvají do světa radostné cykloturistiky i s občerstvovací zastávkou. Když pak na pískových muldách Jirka zkouší odstředivé vlastnosti svého kola, netuší, že ho za několik minut bude napodobovat sotva tříletá cyklistka na odrážedle. Návrat k Labi předchází příjemný, ale k opatrnosti vyzývavý sjezd, po kterém nás Jarda na domácím náměstí opouští, protože my už Děčín známe až na perón. Výsledek: 65 km s převýšením 850 m a slunce celý den, tak jak to Jarda umí. Tak díky! M.K.

https://www.rajce.net/a16832123