úvod   obšťastník  články   zprávy  kalendář   historie   sponzoři dresy  kontakty facebook


TKALOUNY NEJSOU!

Byl jsem klidný, asi 2 roky jsme měli doma 2 koupené roušky. S originální přelepkou „Ústenka chirurgická s gumičkami, 3-vrstvá, použitelná od 5 do 35°C, odolná proti dešti a slunci s datem použití 09 – 2022. Pak došlo ke zjištění, že jsou jednorázové, jedna se po použití a spaření skoro rozpadla. Roušky s respirátorem neviděli ani v lékárnách. A tak šikovné české ženy začaly s domácí samovýrobou. Zažil jsem to doma. Ze skříně jsme vytáhli elektrický šicí stroj Lucznik zakoupený v 80-tých letech minulého století. Odvedl už hodně práce. I moje kalhoty zkracoval, tedy když za mašinou seděla moje žena Irena. Roušky začal šít z nouze kde kdo a připomnělo mi to ty „zlaté české“. Nejdřív takové skládané, co se zažehlovaly jako puky na nedělních kalhotách. Jako materiál posloužily bavlněné utěrky. Po použití se vyperou, vyžehlí a použijí znova, což ty koupené ústenky těžko. Po vzoru těch kupovaných měly gumičku za uchem, ale silnější gumičkou uši odstávaly. To se mi nelíbilo. Další verze byla taková „miska“ přes nos a ústa, kterou držely šňůrky kolem hlavy a kolem krku. Druhým materiálem byla bavlněná trička ve dvou vrstvách. Šňůrky brzy došly, jeli jsme do galanterie koupit tkaloun. Na dveřích čtu z dálky: TKALOUNY NEJSOU. Ochrana proti koronaviru byla ohrožena, ale skryté domácí zásoby mě vynesly do role zachránce. Rezervní bílé nebo modré tkaničky zcela nahradily tkaloun. Kdyby nestačily, odstrojíme další páry sportovních bot! Na krizový scénář „v botách bez tkaniček, ale s rouškou na ksichtě“ zatím nedošlo. Taky jsem pochytil pár nových výrazů. Vím že termolín a novolín nejsou prášky na pocení a výrazy za hlavu nebo za uši nejsou výchovné metody. Rouškám zdar, virům zmar! MK.

PS: na kole zatím nejezdíme, ale chodíme pěšky. Za březen máme 50 km. Každý.